O časopisu Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA English information about magazine
Archiv starších čísel Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka CYKLOSHOPU
Články Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka knih
Rejstříky - starších ročníků Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Nabídka map
Předplatné Úvodní stránka časopisu CYKLOTURISTIKA Kontakty

OSTROVY VÝCHODNÍHO DÁNSKA
BORNHOLM, SJAELLAND,MON

text a foto: Michal Jon a Lucie Kovaříková

Mapa Dánska

Milujeme sever, a tak jsme se po návštěvě Islandu jeli ohřát na ten nejjižnější - do Dánska. Zemi křižuje 10 státních a až neskutečné množství regionálních a místních cyklostezek. Dánsko je rovněž bohaté na turisticky atraktivní místa, ať již se týkají historie či nádherné přírody.
Dánsko je členem Společenství severských států, avšak nepatří mezi státy skandinávské, kam ho (stejně jako Finsko) někdy mylně zařazujeme. Součástí Dánského království jsou i dvě poměrně hodně nezávislá území: Grónsko a Faerské ostrovy. Více než 60 procent území se rozkládá na Jutském poloostrově, ostatní část Dánska leží na větších či menších ostrovech. My jsme si pro naše putování vybrali především ostrov Bornholm (čtvrtý největší) a ostrov Mo/n. Projeli jsme též velkou část největšího dánského ostrova Sjaelland.

Bornholm Sjaelland, Lolland...

NOC NA LODI

Je přesně 22.00. Jsme v kodaňském terminálu společnosti Bornholms Trafikken, kupujeme si lodní lístek a zjišťujeme, že s koly se máme nalodit jako automobily, ale že je ještě čas. Do odjezdu naší lodě zbývá celých devadesát minut. Jdeme se tedy ještě podívat, jak probíhá noční život v nedalekém centru Kodaně. Je totiž pátek a město doslova burácí hlukem tak typickým pro hospůdky, noční kluby, rybářské restaurace. Kapacita těchto míst se zdá být omezená. Nic se však neděje: stačí nakoupit zásoby a posadit se třeba doprostřed chodníku nebo jen tak korzovat uličkami či kolem kanálu, který nese název Nyhavn. Všichni jako by se nám snažili dokázat známé české rčení o obyvatelích tohoto severoevropského státu a obsahu alkoholu v jejich krvi.

Loď do hlavního města ostrova Bornholm vyplouvá přesně 30 minut před půlnocí a na palubě je, jako ostatně po celou letní sezonu, velmi mnoho cyklistů. Při dnešní plavbě však převládají vyznavači jiného kolečkářského sportu. V neděli se totiž jede populární stokilometrový závod kolem Bornholmu na kolečkových bruslích. Všichni mají obavy, neboť předpověď počasí nevěstí nic dobrého, přesněji suchého (a byla to bohužel pravda).

Chvíli plujeme Kodaní, sledujeme osvětlené panorama města, královský palác, sochu Malé mořské víly. Zanedlouho vplouváme do průlivu oddělujícího Dánsko od Švédska. Míjíme letiště - i v tuto noční dobu velmi rušné - a kolem siluety rozestavěného mostu, který zanedlouho průliv překlene, míříme ke břehům ostrova Bornholm.

Ke kladům cestování touto lodí patří nesporně to, že odpadají starosti s noclehem. Noční sedmihodinovou plavbu lze přečkat v baru, v herně u automatů, či třeba jen tak někde na palubě. Dáte-li přednost spánku a nepatříte-li mezi ty movitější, kteří upřednostňují soukromí v kajutě, naskýtá se vám možnost noclehu pod širou oblohou na otevřené palubě nebo můžete využít salonku, který při nočních plavbách slouží jako jedna velká ložnice. Jsou zde pohodlné lavice, které při sklopení opěradla vytvoří palandu. Za lůžka se neplatí, jen je nutné si při naloďování pospíšit, neboť spáčů je mnoho a míst málo. Nezapomeňte si spacák a dobrou noc.

Svítá a my se přibližujeme k stále sílícímu proužku pevniny. Již od prvního okamžiku je nám jasné, že při zdejších etapách žádné horské prémie nebudou. Těšíme se, že alespoň výjezd na nejvyšší vrchol ostrova bude trochu „zabíračka“. Jak se však později ukáže, zdání klame a i na rovném ostrově se setkáme s pár poněkud náročnějšími stoupáními, i když nikterak dlouhými, ale o to strmějšími.

 BORNHOLM

OSTROV, KDE PAMATUJÍ
HLAVNĚ NA CYKLOTURISTY

Do hlavního města Rřnne připlouváme zhruba v půl sedmé, kola máme až na zádi, takže musíme čekat, až vyjedou všechna auta a hlavně spousta kamionů dovážejících především potraviny. Snídáme na přístavním molu, hned vedle hlídkového člunu dánského námořnictva. Nikam nespěcháme, neboť chceme navštívit informační středisko, které otevírá až v 9 hodin. Pozorujeme zvolna se probouzející ruch přístavu, je zde jen několik německých jachet a pár rybářských lodí. Hlavní přístav je na druhé straně města. V informačním centru si bereme řadu materiálů, hlavně v němčině, získat něco v angličtině není snadné. Je to důsledek skladby turistů - převážná většina je z Německa, se kterým má Bornholm rovněž pravidelné lodní spojení.

Značení dánských státních cyklostezek

Víme, že na ostrově pamatují i na cykloturisty netoužící po komfortně vybavených kempech, a proto se také informujeme, jak fungují tzv. přírodní tábořiště. Jsou na sedmi místech v různých částech ostrova, vždy nedaleko některé z cyklostezek. Tábořiště, vlastně posekaný kus louky, je vždy poblíž nějaké farmy, jejíž majitel se o něj stará. Dále je zde kohoutek se studenou vodou (někdy teče jen z přistavené cisterny), „kadibudka“ a někde i dřevěný stůl s lavicemi. Platí se za osobu a noc a v létě 1999 činil poplatek patnáct dánských korun (cca 75 Kč).

 PRVNÍ OKRUH KOLEM OSTROVA

Bornholm má téměř tvar šišatého obdélníku a my se po nastudování trasy (pojedeme proti směru hodinových ručiček) vydáváme z „levého dolního“ koutu ostrova směrem na jihovýchod do „pravého dolního“ koutu. Celých 30 km jedeme po cyklostezce. Je to státní cyklostezka č. 10, tzn. že je perfektně značená, na všech křižovatkách jsou ukazatele, které rovněž obsahují údaje o vzdálenosti s přesností na desetiny kilometru (v případě stezek regionálních je značení někdy horší). Až na pár desítek metrů je cesta asfaltovaná a vede naprostou rovinou. Zpočátku jedeme lesem, pak podél polí a chvíli také podél moře - pod námi je nádherná pláž, ale my se chceme koupat až na nejjižnějším cípu ostrova. Směrem do vnitrozemí hledíme na množství větrných mlýnů. Nové, moderní se točí a vyrábějí ekologicky čistou energii. Ty staré již mají odslouženo, ale připomínají nám, že lidé uměli využívat vítr už v dávných dobách. Pro nás je vítr dnes také vítanou energií - fouká nám totiž do zad. Cestou míjíme spoustu farem a naskýtá se nám jeden z obrázků typických pro Dánsko: u silnice stojí malá boudička nebo jen stoleček s různými druhy zeleniny či ovoce a vedle je kasička, nechybí ceník, avšak chybí prodavač. Další zajímavostí je, že se tu v ohradách volně pasou krávy společně s prasaty a malými selátky (jedním z národních jídel je totiž bůček).

Nejjižnější místo Bornholmu - pláž Dueodde

Závěrečná část této minietapy přechází z polí zpět do lesa: cyklistický provoz houstne, neboť jsme v oblasti s řadou kempů a prázdninových chat. Chvilku po poledni se dostáváme k nejjižnějšímu bodu ostrova na pláž Dueodde s vysokým bílým majákem. Usazujeme se za jednou písečnou dunou kousek od moře, písek je tu jemňounký a bílý. Po koupeli ve 20stupňovém Baltu a řádění ve vlnách se k večeru vydáváme dál.


VÝBORNÉ UZENÉ MAKRELY

Otáčíme se nyní směrem na sever. Stále jedeme po stezce, prohlížíme si malebnou rybářskou vesnici Snogebaek s nezbytným přístavem a spoustou plachetnic a rybářských kocábek, nechybí ani tradiční udírna s typickým vysokým komínem. Většina ulovených ryb se zde zpracovává formou uzení. Místní říkají, že kdo navštíví Bornholm a neochutná místní uzenou makrelu nebo sledě, nemůže říkat, že tu byl. Ochutnávku si tedy ani my nemůžeme nechat ujít. Přes další rybářskou vesničku Balka se dostáváme do druhého největšího města Bornholmu - Neksř. Žije zde asi tři a půl tisíce obyvatel a kašna na hlavním náměstí mimo jiné také říká, že město bylo „...1510 vypáleno Lübečany, 1645 vyplundrováno Švédy, 1756 zničeno požárem, 1945 bombardováno Rusy...“. Při výjezdu z města míjíme několik dřevěných soch, které městu věnovali litevští umělci v rámci rozvoje pobaltského regionu. Ale to už stezka vede krajinou mírně zvlněnou. Naskýtají se nám nádherné výhledy na moře a po zhruba 15 km se dostáváme do „pravého horního“ rohu ostrova do vesničky Svaneke. Lingvistu hned napadne, že tato vesnice má něco společného s labutí (svan) a je na rohu (eke).

Kruhový kostel na Bornholmu v Nylars Udírny ryb na Bornholmu v městečku Hasle

Musíme tedy opět změnit směr a vydat se nyní na severozápad. Mění se také ráz krajiny - pláž přechází z bílého, jemného písku ve vysoké skalnaté útesy a takovýto ráz pobřeží nás pak už doprovází prakticky až do hlavního města Rřnne. Zhruba na polovině této strany obdélníku je městečko Gudhjem. Protože se už začíná šeřit, pospícháme hledat nocleh. Podle prospektu se vydáváme hlavní ulicí vedoucí do vnitrozemí, kde by se mělo nacházet tábořiště. Město už dávno skončilo a my začínáme být pesimističtí. Už už to chceme otočit a vrátit se přibližně do 10 km vzdáleného kempu, když vtom vidíme ukazatel s cyklistou a farmu s hledaným popisným číslem. Jsme čtvrtý stan (tři jsou Poláci), jinak tu nikdo není. Po nás se objevují ještě další dva Poláci, ovšem správce je nechce přijmout, neboť nejsou na kolech a tato tábořiště jsou výhradně pro cykloturisty. Nakonec správce umluvili. Trávíme tu dvě noci, protože předpověď počasí nelhala a celou neděli lije jako z konve - chudáci bruslaři.

K NEJVĚTŠÍ HISTORICKÉ PAMÁTCE

Po deštivém dnu opět vyjíždíme. Děláme jakousi vnitrozemskou smyčku: ve vesnici Sterlars chceme totiž navštívit první kruhový kostel na naší trase. Pochází z konce 11. století a je největší na ostrově. Kruhové kostely sloužily dříve i jako pevnosti a místní obyvatelé se v nich ukrývali, hrozilo-li jim nějaké nebezpečí. Jsme tu bohužel moc brzy, otevírá se až v 9 hodin, čekat se nám nechce. Kruhových kostelů je na Bornholmu celkem dost, takže jistě ještě budeme mít příležitost do nějakého nahlédnout.

Přijíždíme opět do Gudhjemu a pokračujeme dál podél pobřeží směrem na severozápad. Počasí nám zrovna moc nepřeje, každou chvíli mokneme. Děláme zastávku u útesů Helligdomsklipperne a pěšky se procházíme po skalnatém pobřeží. Využíváme zde stezku pro pěší, po které se dá obejít prakticky celý ostrov. Projíždíme vesnici Tejn s pěknou pláží a spoustou hotelů a letních sídel, ty vlastně pokračují až do městečka Allinge, které volně přechází do nejsevernějšího městečka Sandvig ležícího téměř v „levém horním“ rohu ostrova. Je zde mnoho turistů, spousta kempů, pláží, obchodů se suvenýry a restaurací. My však směřujeme ještě severněji, chceme totiž dojet až na nejsevernější místo ostrova Hammer Odde, kde se nachází maják. K našemu nemilému překvapení je na cestě závora a cedule zakazující vjezd cyklistům. Po cestě chodí velké zástupy lidí, a tak nám nezbývá než kola odložit a dojít zhruba jeden kilometr k majáku pěšky. Procházka je to však velice příjemná. Pod námi jsou útesy, cesta je lemována hlavně borovicemi a šípkovými keři, v dálce pozorujeme poměrně hustý provoz na Baltském moři. Jsou docela velké vlny, takže cestujícím moc nezávidíme, zato nám se naskýtá nádherný pohled na moře tříštící se o skály.

Nejsevernější místo Bornholmu - maják na Hammer Odde Zřícenina bornholmského hradu Hammershus

Vracíme se ke kolům a po cyklostezce se vydáváme na jih kolem jezera Hammers do přístavu Hammershus Havn, kam sjíždíme příjemně prudký (ale krátký) kopec. Z mola vidíme zdejší největší historickou památku - zříceninu středověkého hradu Hammershus. Stojí na skále 72 metrů nad mořem a i nyní vypadá majestátně.

Procházíme se po hradu a pokračujeme směrem na Rřnne. Stezka vede převážně lesem a není asfaltovaná, občas se vpravo objeví moře, je vidět břeh jižního Švédska. Jízdu opět přerušujeme krátkou procházkou po útesech a skalních útvarech nazvaných Jons Kapel. Projíždíme přístavem Hasle s velkou udírnou ryb, jejíž část je upravena jako muzeum, a po téměř 140 km se konečně dostáváme opět do Rřnne. U konce je náš první okruh, tzv. vnější. Po krátké prohlídce pěší zóny v centru města vyrážíme do druhého, „vnitřního“ okruhu.

 VNITROZEMÍM OSTROVA

Na tomto o něco málo kratším okruhu bude vrcholem nejvyšší kopec ostrova. Nejprve se ovšem vydáváme přes vnitrozemí opět směrem na východ. Zase míjíme spousty větrných mlýnů, jak těch ze starších dob, tak i těch moderních. Kolem jsou pole, pastviny a farmy. Místy přechází stezka v silnici, ale provoz tu není téměř žádný. Před vesnicí Nylars (další kruhový kostel) je u cesty místo s velkým počtem „moderních“ runových kamenů. Nejsou na nich však nápisy, jako to dělali kdysi Vikingové, ale nádherné barevné kresby lidí, zvířat a postav dánské mytologie. Projíždíme nejstarší město Bornholmu Aakirkeby, které je jediným městem ostrova, které neleží u moře. Zdejší kostel je rovněž nejstarším kostelem ostrova. Zaujalo nás také poněkud netypické sousoší hus na hlavním náměstí. Mají zde rovněž sochu házenkáře... Za městečkem se z cyklostezky téměř bez zatáček stává poněkud klikatější dobrodružství. Jelikož se nejedná o stezku státní, musíme se občas na křižovatkách řídit intuicí.

Moderní "runový" nápis - dánský čertík

Přejezd ze západního na východní konec ostrova končíme v Neksř. Kousek za městem je přírodní tábořiště, kam přijíždíme za šera, a než vybalíme a postavíme stan, je tma jako v pytli. Dny se rychle krátí, příště budeme muset končit etapu dřív.

Ráno vyrážíme zpět na západ. Hned vedle tábořiště začíná les Paradisbakkerne, který plynule přechází v les Almindingen (v lese dnes najedeme přes 35 km!). Jsme ve druhém největším dánském lese, a tak si nemůžeme nechat ujít krátkou procházku po perfektně upravených a značených cestičkách, které vedou po vřesovištích, kolem skal, propastí a jezírek. Je tu nádherný klid, spousta místních i turistů sem chodí na procházky, ale dnes tu ještě nikdo není, je totiž teprve osm, a to je moc brzy.

Ještě předtím, než nás přepadá bouřka, zajíždíme ke starému hradu Gamleborg, ze kterého se dochovaly jen obvodové zdi ve formě valu (připomíná nám hrad Torsburgen na Gotlandu). Bouřku přečkáváme v altánku na dětském hřišti, které se najednou objevilo u stezky (i když možná ne jen tak náhodou - blízko je silnice a u ní bornholmská dostihová dráha). Po dešti se v lese jede ještě příjemněji.

 NA NEJVYŠŠÍM VRCHOLU OSTROVA

Prohlížíme si romantickou zříceninu hradu Lilleborg s malým jezírkem a po krátkém bloudění (je tu nějak „přestezkováno“) začínáme konečně stoupat na nejvyšší vrchol ostrova Rytterknaegten. I když „stoupat“ asi není ten správný výraz. Vrchol leží 162 m n.m. a je na něm rozhledna. Dánové, kteří sem přijíždějí prvně, jsou mírně v šoku, neboť na rozdíl od jiných dánských atrakcí se vstup na rozhlednu neplatí. Výhled je nádherný, celý ostrov máme jako na dlani: pokud někdo nevěří, že je na ostrově, pak tady nalezne ten nejsprávnější důkaz. Přímo vedle rozhledny se nalézá vojenská základna. I když se vojenské objekty zpravidla nesmí fotit, skupina asi dvaceti studentů fotí jako o závod, my se raději neodvažujeme (jen se díváme dalekohledem - nic zajímavého stejně není vidět).

Nejvyšší bod ostrova Bornholm - Rytterknaegten (162 m.n.m.)

Další cesta vnitrozemím nám připomíná krajinu jižních Čech - pole, občas les. Pořád jedeme po stezkách, které jsou stále častěji totožné s místními silnicemi. Na svačinu stavíme u jedné farmy, kde je pro poutníky na stolečku u cesty připraveno občerstvení - termosky s kávou a čajem, džus a buchta. U toho je ceník a připravená kasička. Je nám trošku líto, že u nás doma by takovýto způsob prodeje byl naprosto nemožný.

Odpojujeme se z cyklostezky, protože chceme navštívit kruhový kostel v Olsker (je nejvyšší a nejštíhlejší). Konečně máme možnost zajít dovnitř. Interiér je prostý, po schodech se dá vyjít do horních ochozů, ze kterých byla vedena obrana proti nepříteli. Vedle kostela stojí samostatná zvonice. Po pár kilometrech jsme ve vesnici Nyker, kde je naopak nejmenší kruhový kostel. To už nám do hlavního města chybí pár kilometrů, které jedeme opět po cyklostezce.

Do Rřnne dojíždíme v podvečer, kupujeme si v supermarketu večeři a odebíráme se na lavičku na pobřeží. Sledujeme západ slunce. Je krásný, klidný večer, moře jako zrcadlo. Po setmění se ještě projíždíme po starém centru města, nikde nikdo, jen přízemní svítící domečky a v dálce osvětlený kostel. Loučíme se s ostrovem (ujeli jsme zde 240 km) a ve 23.30 hod. odjíždíme lodí zpět do Kodaně.

 SJAELLAND (poprvé)

KRÁTKÁ PROHLÍDKA KODANĚ

Do Kodaně připlouváme ráno po půl sedmé, jdeme se nasnídat na promenádu ke královskému paláci. Je krásné počasí, modré nebe a začíná být teplo. Sledujeme pozvolna se probouzející hlavní město: na promenádě podél širokého kanálu chodí pejskaři a ranní běžci si dávají do těla. Vidíme, jak na „naší“ lodi začíná posádka bezpečnostní cvičení. Všichni běhají po palubě v záchranných vestách, pak se shlukují u záchranných člunů. Hezky se na to dívá, ale člověk by to snad nikdy nechtěl zažít „naživo“ na moři.

Po krátké pěší prohlídce centra města sledujeme ve 12 hodin u krá-lovského paláce výměnu stráží a kolem symbolu Kodaně Malé mořské víly vyjíždíme směrem na sever. V informační kanceláři u nádraží jsme zdarma dostali brožuru Dánského cyklistického svazu, kde jsou ve stručnosti popsány všechny hlavní státní cyklostezky a alespoň stručně zakresleny některé vedlejší. Vybíráme si státní stezku č. 9 (sudé státní stezky vedou z východu na západ, liché z jihu na sever). Cyklostezka se vyhýbá velmi rušné hlavní silnici a provádí nás řadou maličkých rybářských vesniček na pobřeží s malými domečky pokrytými doškovými střechami. Chvíli sledujeme závod jachet, který pak další den vidíme i v televizi. Také projíždíme oblastí, které Dánové neřeknou jinak než „whisky belt“. Proč tomu tak je, poznáváme nejen podle poněkud honosnějších vilek (či v některých případech zámečků), ale třeba také podle zaparkovaných aut. 

HAMLETŮV ZÁMEK KRONBORG

Několik kilometrů před Helsingřrem už vidíme zámek Kronborg, na který Shakespeare umístil děj svého Hamleta. U zámku stojí řada děl namířených na moře - to proto, že v dobách dávno minulých musely lodě za průjezd touto úžinou platit, a kdo nezaplatil... Dnes je město plné turistů, především ze Švédska, neboť ceny jsou poněkud příznivější a nemusí se jednat jen o alkohol. Také proto vládne mezi dánským Helsingřrem a 4 km vzdáleným švédským Helsingborgem čilý dopravní ruch. Každou chvíli připlouvá trajekt a po krátké zastávce zase odplouvá.

Cesty podél moře se, jako správní suchozemci, nemůžeme nabažit, a proto pokračujeme po severním pobřeží ostrova Sjaelland až do městečka Gilleleje. Chceme jet stále podél moře, takže když se stezka odklání do vnitrozemí, jedeme po hlavní silnici (provoz už není tak hustý). Někdy nás zavede cyklostezka přímo na pláž, s naloženým kolem je to na písčitých cestách občas náročné. Těsně před Gilleleje jsme prošli poslední zatěžkávací zkouškou, a sice jízdou po lesní cestě, která byla samý kořen, výmol, ostružiní... - ovšem s oficiálním označením cyklostezky.

Sjaelland - Hamlet, Ofélie a jejich zámek v Helsingoru Sjaelland - Zámek Fredensborg - sídlo dánské královské rodiny

 NENÍ FJORD JAKO FJORD

V Gilleleje jsme se otočili o 90 stupňů a zamířili na jih k zámku Fredensborg. Jedeme opět po stezce, tentokrát má číslo 33. Do kempu před Fredensborgem přijíždíme za mírného mrholení, to se postupně mění v průtrž mračen, která trvá celou noc a s nepatrnými přestávkami i celý následující den. Z večerních zpráv se pak dovídáme, že za posledních 24 hodin spadlo na celém Sjaellandu tolik srážek, kolik jich normálně spadne za celý srpen.

Zámek Fredensborg je sídlem královské rodiny, proto je vstup umožněn jen do nádherného parku. Kousek dál, u města Hillerřd máme v plánu prohlídku dalšího zámku. Tentokrát jde o krásný renesanční zámek Frederiksborg postavený na břehu jezera. Dříve zde byli korunováni dánští králové. Protože dnes asi pršet nepřestane, hledáme nejkratší cestu do Křge, kde se nachází u přátel naše dánská základna. Jedeme tam přes město Roskilde, kam se dostáváme podél Roskildefjordu. Nutno podotknout, že není fjord (dánský) jako fjord (např. norský). Tady nejsou žádné horské stěny vystupující z vody přímo k nebesům, jen velmi mírně zvlněné kopečky. V Roskilde jsme už pozdě, katedrála, v níž jsou pohřbeni dánští panovníci, je už zavřená. V přístavu si tedy alespoň prohlížíme muzeum vikingských lodí a pak už rychle v dešti do Křge, kam přijíždíme po 180 kilometrech.

MON

KE KŘÍDOVÝM ÚTESŮM

Po dni odpočinku, sušení a návštěvě kodaňského zábavního parku Tivoli vyrážíme na další z dánských ostrovů, který je pověstný svými křídovými útesy.

Vítejte na ostrově Mon

Dánské pobřeží je tak rozeklané, že při prvním pohledu na mapu člověku ani nepřijde, že Mřn je ostrov. Stačí proto přejet dlouhý most a jsme tam. Náš cíl - křídové útesy - leží na východě, takže ostrov musíme celý přejet. Za hlavním městem Stege pokračujeme po hlavní silnici, provoz je tu minimální. V Keldby si prohlížíme středověký kostel, jehož interiér je bohatě zdoben freskami s rostlinnými, zvířecími a biblickými motivy. Po chvilce se napojujeme na stezku a po ní se dostáváme až k zámečku Liselund. Nechal jej postavit jistý francouzský šlechtic, kterého Ludvík XIV. vyhnal z Francie pro jeho náboženské smýšlení. Zámeček je obklopen obrovským, krásně udržovaným parkem ve francouzském stylu. Zde podstupujeme - samozřejmě bez kol - premiérový krkolomný sestup k moři. Odměnou je nám první nádherný pohled na zdejší křídové útesy.

Křídové útesy na ostrově Mon

Od Liselundu nás cyklostezka dovádí až na místo zvané Mřns Klint. Tady zase na chvilku poznáváme, co je to turisticky atraktivní místo. Chceme-li vidět útesy tyčící se do výšky 143 metrů, musíme sestoupat 490 schodů na pláž. Počasí nám tentokrát přeje, čistě bílé útesy strmě vystupují z blankytně modrého moře a proti nebi bez mráčků to vypadá jako dokonalý kýč. 490 schodů nahoru dokonale prověřuje naši fyzičku, ale sestupu na pobřeží rozhodně nelitujeme.

TRAJEKT NÁM UJEL PŘED NOSEM

Cesta od útesů vede zvlněnou krajinou, naskýtají se nám krásné výhledy na moře. Zastavujeme v rybářské vesnici Klintholm Havn, kde to opět žije turistickým ruchem. Odsud máme namířeno na ostrůvek Bogř a z něj bychom se rádi ještě dnes dostali trajektem na ostrov Falster. Po uzounkých asfaltových silničkách a po nepatrném bloudění přijíždíme k mostu, nebo spíše hrázi vedoucí na ostrov Bogř. Už z dálky vidíme trajekt připlouvající naším směrem, a proto se rozhodujeme šlápnout pořádně do pedálů, abychom ho chytli. Jaké je však naše zklamání, když v přístavu zjišťujeme, že pro dnešek to byla poslední loď a další pojede až zítra ráno v 9.00. Musíme ještě zdůraznit, že v přístavu jsme byli v 18.25 a poslední trajekt jel v 18.00... Chvíli sedíme na lavičce a nadáváme, potom otáčíme kola a vracíme se 10 km zpět do kempu.

Správce kempu je nějaký otrávený a my navíc nemáme kartu Dánského kempinkového svazu, takže nás nechce ubytovat. Nakonec ho přemlouváme pomocí lži (již dříve odzkoušené). Tvrdíme, že trávíme v Dánsku jen jednu noc a tudíž je nesmysl, abychom si kupovali kartu, která se nám nevyplatí (je totiž dost drahá a koneckonců i zbytečná).

Ráno se vracíme do přístavu s velkým časovým předstihem a s houfem místních školáků přejíždíme do městečka Stubbekřbing. Cesta po ostrově Falster není nijak zvlášť zajímavá, všude rovina, pole, větrné elektrárny. Přesto nám rychlostní průměr klesá, neboť kolem stezky jsou obsypané stromy se špendlíky. Říkáme si, že to tady nemůžeme jen tak nechat, když to nikdo netrhá. Snědli jsme jich za dva dny tolik, že je nám doteď záhadou, jak se s tím naše žaludky vyrovnaly. Jedeme převážně po asfaltové státní cyklostezce č. 8 až do Sakskřbingu na ostrově Lolland, kde se napojujeme na státní stezku č. 9, po které přejíždíme po čtyřkilometrovém mostě na ostrov Sjaelland.

 SJAELLAND (podruhé)

OBĚD S VYHLÍDKOU NA MOST

Za mostem ve městě Vordingborg odbočujeme na stezku č. 7 a až do Naestvedu jedeme na sever. Zajíždíme ke krásnému zámku Gavnř a v Naestvedu odbočujeme na západ a po regionální stezce č. 51 se dostáváme do kempu blízko pláže Karrebaek, která je považována za úplně nejhezčí v Dánsku.

Ráno vyrážíme opět na západ, jedeme po stezce, která vede po místních silničkách, provoz je minimální. Je vidět moře, občas jedeme lesem, krajina je zvlněná, míjíme dva pěkné zámky Holsteinborg a Borreby postavené z červených cihel. Ale to se již před námi otvírá pohled na velkolepou stavbu - most, který spojuje ostrovy Sjaelland a Fyn.

Z městečka Korsřr až donedávna jezdil každou chvíli trajekt přes průliv Storebaelt na ostrov Fyn. Ovšem nyní lodní dopravu nahradil jedenadvacetikilometrový most. Obědváme na lavičce s vyhlídkou na most, vedle nás kotví v přístavu dva opuštěné trajekty a my sledujeme desítky osobních a nákladních aut, jak se šinou přes moře. Stavba je to skutečně ohromná - slouží jak automobilové, tak i vlakové dopravě. Do poloviny jedou vlaky tunelem pod mořem a zhruba v polovině na malém ostrůvku vyjíždějí nad zem a jedou podél silničního mostu.

NA KOUPÁNÍ UŽ TO NENÍ

Z Korsřru se vydáváme směrem na východ do Křge. Při této etapě přejíždíme celý ostrov Sjaelland ze západu na východ. Zpočátku máme pěkné výhledy na moře a písečné pláže. I když celý den svítí sluníčko, přeci jen už je znát, že je konec srpna a že jsme v severní Evropě. Na koupání to už prostě není. Jedeme po stezce č. 6 a za městem Slagelse na pár kilometrů využíváme místní komunikace. Vnitrozemí ostrova je opět trošku kopcovité, no kopcovité, spíš to není tak úplná „placka“. Krajinu kolem nás tvoří lesy, louky, pole a samozřejmě i zde všudypřítomné větrné elektrárny. Chvilku si připadáme jako v nějakém válečném filmu - kolem nás se totiž dánští piloti vrtulníků učí kopírovat terén velmi nízko nad zemí. Nutno dodat, že velmi dobře, a tak jsme kameru a foťák zase uklidili do brašny.

Posledních 30 km do Křge už jedeme po stezce podél hlavní silnice. Zase je tu rovina, dokonce spíš klesáme, protože Křge leží přímo na břehu Baltu. Po čtyřech dnech a 470 km jsme opět u našich kamarádů.

 DALŠÍ DÁNSKÉ OSTROVY ČEKAJÍ

Čas hrozně rychle ubíhá a před námi už je jen asi 720 km autem zpět do Prahy. Na trajektu z Gedseru do Rostocku je příjemně. Dánsko se s námi loučí slunečným počasím, a proto celou cestu poleháváme na palubě, vzpomínáme, jaké to tu bylo prima, a trochu již plánujeme, které z dánských ostrovů navštívíme příště.